Jizerské hory se rozkládají na samém severu České republiky mezi Lužickými horami a Krkonošemi. Část pohoří spolu s nejvyšším vrcholem Wysoka Kopa se nachází na území Polska. Nejvyšším vrcholem na české straně pohoří je Smrk (1124 m.n.m.), řada dalších vrcholů přesahuje 1000 m.n.m. Vlastní pohoří je tvořeno převážně hrubozrnou žulou, na několika místech prorážejí na povrch i čedičové výlevy. Příroda Jizerských hor uchvacuje návštěvníky svým drsným severským rázem a množstvím překrásných míst s ojedinělými přírodními výtvory. Vyskytují se zde četná rašeliniště či oblasti pokryté smrkovým porostem tvořícím prales.

Jizerské hory a Ještědský hřeben jsou významnou rekreační oblastí České republiky. Poskytují skvělé podmínky pro letní pěší i cyklo turistiku. V zimním období se stávají vyhledávaným místem lyžařů, které láká především velké množství upravených běžeckých tratí, ale i sjezdové terény v mnoha lyžařských centrech oblasti.

Historie

Historicky je tato oblast dosti zajímavá. Je zde prokázáno již pravěké osídlení, předhistorické hradiště se nachází například na Chlumu u Raspenavy. Od 6. do 12. století oblast náležela k území Lužických Srbů, což se projevilo i v mnoha dnešních názvech krajinných prvků. Kraj byl díky drsnému podnebí a nepřístupnosti jen řídce osídlen. Od 11. století oblast postupně střídavě připadala jak léno německých císařů českým a německým panovníkům. Období německé nadvlády znamenalo mimo jiné i přísun saských kolonistů.

Významná etapa vývoje Jizerských hor souvisí s rozvojem sklářství. Vznik prvních sklářských dílen je datován do 14. století, první sklářská huť vznikla v Jablonci-Mšeně v roce 1548. Sklářské dílny znamenaly postupnou kolonizaci i zatím nedotčených oblastí lesů, protože se dílny kvůli dostatku paliva stále více posouvaly do neosídlené krajiny.

Ve středověku prodělala oblast i několik „zlatých horeček“, kdy sem výskyt drahých kamenů přilákal hledače z celé Evropy. Těžba drahých kamenů přitáhla v 16. století do oblasti také rytce, především italské. Jedním z bývalých nalezišť byl například Safírový potok. Významným obdobím pro jizerské hory je i počátek 17. století, kdy oblast patřila veliteli císařských vojsk Albrechtu z Valdštejna.

Díky podmínkám nepříznivým pro zemědělství byly hlavním zdrojem obživy v kraji především těžba dřeva, sklářství a později i textilní výroba. Ve Vratislavicích nad Nisou byla založena první gobelínová dílna v Čechách. Vznikaly zde mnohem dříve než ve

vnitrozemní manufaktury, dílny a později i továrny, hlavně sklářské a textilní. Sklářská výroba a zpracování drahých kamenů v nedalekém Turnově daly vzniknout novému odvětví – bižuterii.

V 19. století se Jizerské hory dostaly do velkého zájmu různých turistických spolků. To se odrazilo například ve stavbě četných rozhleden na významných vrcholech, turistických chat i ve vybudování několika stovek kilometrů turisticky značených cest.

Významným bodem v historii Jizerských hor byl konec Druhé světové války, kdy došlo k značnému vylidnění oblasti v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva, které vždy tvořilo velké procento osídlení. Region musel být poté znovu osidlován lidmi z jiných částí tehdejšího Československa.

Živočišstvo

Většina Jizerských hor je pokryta lesním porostem a na tom je do velké míry závislé i složení živočichů v tomto regionu. Původní lesy byly v minulosti většinou nahrazeny monokulturami, ve kterých je druhová pestrost obecně nižší.

V původních porostech smrčin žije množství ptáků, například křivka obecná, pěnkava obecná nebo ořešník kropenatý. Z drobných lesních savců jmenujme hraboše norníka rudého.

Druhově bohatší je zvířena bukových a částečně smíšených lesů. Zde žijí i velké druhy chráněných ptáků, např. čáp černý. Hojně se vyskytuje datel černý a sýc rousný. Vzácně se objeví i typický zástupce bukových lesů lejsek malý. Nejhojnějším drobným savcem je myšice lesní, ve skalnatých roklích žijí také rejsek horský a hraboš mokřadní.

Nejméně narušeným prostředím jsou horská rašeliniště, na kterých se se vyskytuje velké množství ptáků. Jmenujme například liduška luční, čečetka obecná, budníček větší nebo pěnice slavíková. Žije zde také kurovitý tetřívek obecný, který každé jaro toká. Nejnápadnějším zástupcem hmyzu jsou v těchto oblastech vážky rodu Sympetrum nebo Aeschna. Z obojživelníků je to skokan hnědý. Na suchých okrajích rašelinišť lze pozorovat ještěrku živorodou a vzácně i rezavou formu zmije.

U horských potoků a říček hnízdí hojně skorec vodní či konipas horský. Kyselost toků pramenících většinou na rašeliništích není příliš nakloněna výskytu mnoha druhů ryb. V některých lokalitách se vyskytuje pstruh potoční. Vysoko položené přehradní nádrže byly v minulosti s nevelkým úspěchem zarybňovány sivenem americkým.

Horské louky jsou domovem množství ptáků, například bramborníčka hnědého, skřivana polního, lindušky luční. Na skaliscích hnízdí rehek domácí či bělořit šedý. V přechodových pásmech s lesy žije množství horských ptáků, lze nehojně spatřit kosa horského nebo brávníka obecného.

Zvláštní kapitolou jsou podzemní prostory v Jizerských horách, kde zimuje množství netopýrů. Jedná se většinou o uměle vytvořené prostory, jako například přepouštěcí kanál mezi Protrženou a Josefodolskou přehradou, nebo staré opuštěné štoly. Z mnoha druhů jmenujme netopýra vodního, netopýra velkého nebo netopýra vousatého. Vzácně se vyskytuje například netopýr pobřežní nebo netopýr malý. Všechny tyto druhy jsou chráněny státem a do množství zimovišť je zakázán přístup.

Z velké zvěře se v minulosti v Jizerských horách vyskytoval medvěd a vlk, ale oba byli již v 18. století vyhubeni. Z lovné zvěře byl nejvíce zastoupen jelen, a byly zde budovány velké jelení obory. Na některých místech byla chována dančí zvěř a hlavně černá zvěř. Po zániku těchto obor se zvěř volně přesunula do místních lesů. Vyskytuje se zde i muflon a srnec. Velmi vzácně lze spatřit i tetřeva hlušce.

Rostlinstvo

Jizerské hory patří do oblasti středoevropské lesní květeny, a její nejzápadnější podoblasti sudetské květeny (Sudeticum). Hory vynikají početnými krásnými rašeliništi a s množstvím vzácných druhů rostlin. Mnoho rostlin Jizerských hor je botanickými unikáty, jako například blatnice bahenní, bříza zakrslá, jalovec obecný sibiřský nebo prha arnika.

V minulosti bylo území Jizerských hor pokryto z valné části bučinami a lesy smíšenými z buku, smrku a jedle. Dnes nalezneme rozsáhlé bukové a smíšené lesy, chybí v nich však jedle a jsou již do velké míry ovlivněny lesním hospodářstvím. Bylinný podrost těchto oblastí je díky kyselé půdě a vlhkému podnebí poměrně chudý. Z rostlin, které se zde vyskytují, jmenujme například kokořík přeslenitý nebo pstroček dvoulistý. Rozsáhlé listnaté a smíšené lesy jsou nejlépe zachované v severních a západních Jizerských horách. Díky kolonizaci Jizerských hor a potřebě dřeva pro četné sklárny, byly tyto lesy v minulosti nahrazovány smrkovými porosty.

V nejvyšších polohách Jizerských hor se vyskytují přirozené smrkové lesy, jejich typickým znakem je různověkost porostu a mohutný bylinný podrost. Podrost je tvořen například brusnicí borůvkovou nebo mnoha druhy mechů a kapradin.

Druhým typem smrčin jsou četné podmáčené smrčiny na stále mokrých rašelinných půdách. Vyznačují se výskytem mechorostu, rašeliníku a dalších vlhkomilných druhů. Nejlepší ukázky tohoto porostu jsou státní přírodní rezervace Nová Louka nebo Velká jizerská louka.

Louky vzniklé v minulosti umělým odlesněním se na některých místech druhotně zamokřily, jinde zarostly chudým porostem, především trávy smilky tuhé a třezalky tečkované, a náletovými dřevinami. V Jizerských horách se vzácně vyskytují i starobylé květnaté louky.

Velmi chladné a vlhké podnebí Jizerských hor je ideální pro vznik rašelinišť. Tvořila se zde před 6000 lety po skončení poslední doby ledové. Mohutnost rašelinných vrstev je v Jizerských horách od několika desítek centimetrů až po několik metrů. Volný prostory rašelinišť, na nichž nerostou vysoké stromy, se zde daří i rostlinám, které běžně rostou až za polárním kruhem. Jsou to zejména zakrslé keříky brusnice klikvy, kyhanky sivolisté nebo šichy oboupohlavné. Nejvýznačnějšími rostlinami jsou rašeliníky, kterých se zde vyskytuje asi 10 druhů. Rašeliniště mají po obvodu silně zamokřený pás, na kterém již mohou růst stromy. Je to především borovice kleč nebo bříza karpatská. Na území Jizerských hor se nachází asi 50 rašelinišť.

Jednou z největších zajímavostí jsou slatiniště. Jsou podobná rašeliništím, ale mají větší obsah minerálních živin. Jsou proto typická svou pestrou květenou. Rostou zde mnohé druhy vlhkomilných trav, rašeliník a mnohé mechy. Z vyšších rostlin se zde hojně vyskytuje vrba ušatá. Slatiniště lze nalézt v okolí Horních Lučan a Bedřichova.

Květena Frýdlantska je poněkud odlišná od květeny vlastních Jizerských hor. Lesní vegetaci tvoří především květnaté háje s mírně teplomilnými druhy rostlin. Nápadný je výskyt rybničních rostlinných společenstev. Velké části území jsou pokryty kulturními loukami.

Louky Ještědského hřbetu jsou druhově bohatší s výskytem kakostu lesního nebo vstavačovitých rostlin. Nejbohatší společenstva rostlin se vytvořila na vápencích, zejména Hlubockém hřebeni. Roste zde například hořeček baltický nebo vratička měsíční. Lesy Ještědského hřbetu jsou tvořeny smrčinami a v exponovaných místech také bučinami.