Krkonoše jsou nejvyšší a nejznámější pohoří v České republice. Rozkládají se v severovýchodních Čechách na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Česká část je rozlehlejší a členitější oproti polské. Nachází se zde nejvyšší hora České republiky – Sněžka (1603 m.n.m.). Pro své mimořádné přírodní bohatství bylo území Krkonoš vyhlášeno národním parkem.

Na západě počínají Krkonoše Novosvětským sedlem a jsou tvořeny dvěma významnými hřbety. Prvním z nich je Hraniční hřbet. Po jeho ose prochází státní hranice a nachází se zde většina nejvyšších krkonošských vrcholů. Druhým hřbetem je Český hřbet. Hranici mezi západními a východními Krkonošemi tvoří údolí řeky Labe u Špindlerova mlýna.

Díky svým krásám a sněhovým podmínkám se Krkonoše staly jedním z nejvyhledávanějších míst rekreace v České republice. V letním období se jedná především o pěší a cyklo turistiku. Turisté mohou využít dobře propracovaný systém značených tras a množství horských bud. V zimním období poskytují Krkonoše ideální podmínky pro lyžaře. Nachází se zde mnoho center se skvěle upravovanými lyžařskými vleky a sjezdovkami, ale i desítky kilometrů běžeckých tras. V oblasti je vybudována dobře fungující infrastruktura, která umožňuje návštěvníkům plně si vychutnat svůj pobyt v Krkonoších.

Historie

Krkonoše byly v pravěku a středověku téměř neosídlené. Skoro celé pohoří a část podhůří bylo pokryto neprostupnými hvozdy, které tvořily až do středověku přirozenou ochranu Čech před invazemi ze severu. Přesto však kolem toků větších řek údolními nivami vedly stezky spojující Čechy a Slezsko.

První zmínky o kolonizaci podhůří jsou známy z poloviny 13. století, jednalo se pravděpodobně o slovanské osídlení. Později pak přišla druhá kolonizační vlna německého obyvatelstva, které se usazovalo v 2. polovině 13. století hlavně v blízkosti řek Úpy a Labe. Tak začala v podhůří vznikat střediska městského typu, např. města Hostinné a Trutnov. Ve 14. století nastal zlom, když se Slezsko stalo součástí Koruny české a pohraniční lesy ztratily svůj strategický význam. Nastal větší přísun kolonistů, kácely se lesy a zakládaly pastviny a pole.

Ve 13.-15. století se v Krkonoších potulovali nejen osamělí lovci, ale též hledači zlata, stříbra, drahých kamenů, a cizinci nazýváni Wallen – Vlaši.

Dalším důležitým prvkem byl v průběhu 16. století rozvoj hornictví. S hornictvím souvisela i těžba dřeva, která se později proměnila v obrovskou devastaci lesů. Veškeré dřevo bylo zužitkováno, a tak nedocházelo k přirozenému omlazování lesa. Došlo to tak daleko, že těžba musela být ukončena roku 1609 a přesunuta do Orlických hor.

Během třicetileté války docházelo k osidlování vyšších horských částí. Obyvatelé podhůří se snažili utéci do bezpečí hor, zakládali nové osady na méně dostupných místech. Mělo to pozitivní dopad v tom, že roku 1710 došlo k přesnému vymezení hranice mezi Čechami a Slezskem. V 16. a 17. Století se také začalo rozvíjet tzv. budní hospodářství. Majitelé panství zakládali boudy, ty pak pronajímali budařům.

Chovaly se zde krávy, kozy, ovce, koně a vyráběl se ve velkém množství sýr.

V 18. s 19. století byl stav lesů velmi špatný. Docházelo k likvidaci a přeměně vysokohorských porostů. Zmizela veškerá vzácná květena. Začalo se se zalesňováním, avšak díky dováženému osivu docházelo k postupnému vytlačení původního, velmi odolného ekotypu smrku ztepilého. Byl nahrazen méně odolnými druhy.

Na přelomu 19. a 20. století se v Krkonoších začala rozvíjet turistika, hospodářská stavení se měnila v turistické objekty pro ubytování návštěvníků. Z původně malých osad se stávala významná turistická a sportovní střediska.

Značná část Krkonoš je součástí národního parku (Krnap), který byl vyhlášen roku 1963. Jeho rozloha činí asi 38500 ha.

Živočišstvo

Živočišstvo Krkonoš je značně závislé na vegetačních pásmech. Složení rostlinstva, klimatické podmínky a povrch jsou rozhodujícími činiteli rozšíření horské fauny.

V porostech horských lesů byly v minulosti člověkem vyhubeny velké šelmy (např. medvěd brtník, vlk nebo rys). Z ptáků zde v minulosti vyhynul například orel skalní nebo sokol stěhovavý. Velkou vzácností je dnes spatřit tetřeva hlušce. Z větších savců se v lesích dnes vyskytuje jelen evropský, srnec obecný a ojediněle i divoké prase.

Krkonošským šelmám patří liška obecná, kuna a lasice. Nejhojněji jsou v lesních porostech zastoupeny ptáci. Jedná se především o pěnkavu, hýla obecného, kosa horského nebo datla. Ve východních Krkonoších se vzácně objevuje orel křiklavý. Z bezobratlých živočichů lze spatřit mnohé druhy překrásně zbarvených motýlů nebo brouků, z nichž jsou nejhojněji zastoupeni střevlíkovití.

Zcela jiné druhy hostí klečové porosty, horské louky a vrcholová rašeliniště. Z ptáků jsou to především linduška horská nebo luční. Vzácně lze dnes už spatřit dříve hojného kulíka hnědého. Ze savců se zde vyskytu je glaciání relikt – rejsek horský. Z bezobratlých jsou to především motýly (např. hřebenule ryšavá). Na slunných místech lze hojně pozorovat ještěrku živorodou, ojediněle i zmiji obecnou.

Domovem některých ptáků a bezobratlých jsou skalnatá místa. Z ptáků se jedná o rehka domácího, poštolku obecnou, bělořita šedého a jiné druhy. V Kotelních jámách lze vzácně spatřit Pěvušku pohorní a skalníka zpěvného. Z bezobratlých patří k zajímavostem výskyt glaciálního reliktuplže vrkoče severního.

V okolích horských potoků a říček lze nalézt skorce vodního, konipase horského a vzácně i ledňáčka říčního. V tocích žijí některé druhy ryb jako například pstruh potoční.

I na sněhové pokrývce ležící v Krkonoších poměrně dlouhou dobu objevíme některé druhy živočichů, především hmyzu.

Díky jedinečnosti fauny byla oblast Krkonoš vyhlášena Národním parkem. Platí zde určitá omezení pohybu a lidské činnosti, která mají předejít dalšímu úbytku živočišných druhů v oblasti.

Rostlinstvo

Krkonošské klima je drsné; liší se od ostatních středoevropských pohoří. Výrazně se v něm uplatňuje blízkost Atlantiku a převládající západní větry, které foukají někdy velmi prudce. Klimatické vlivy se promítají i do délky vegetační doby krkonošských rostlin. Krkonoše jsou jedním z nejstudenějších míst v České republice a přesto jsou, že nejsou ve srovnání s jinými horstvy příliš vysoké, vegetační doba zde trvá jen zhruba 100 dní.

Krkonošské hory, hřbety a úbočí byly až na malé výjimky kryty vysokokmenným smrkovým a bukovým lesem. Rostlinná společenstva se příliš nelišila od květeny jiných českých hor. Kyselost půdy tu neumožňovala rozvoj příliš pestré vegetace nad horní hranicí lesa.

Krkonoše jsou i přesto velmi ceněny pro svou květenu. Roste zde kolem 31 krkonošských endemit, které nikde jinde nenalezneme. Lze zde nalézt rozlehlé jednotvárné porosty smrkového lesa nebo kleče, ale některá místa jsou svou druhovou bohatostí přímo unikátní. Jedná se například o tzv. Krakonošovu zahrádku nebo Čertovu zahrádku. Tyto oblasti leží především v ledovcových karech a jámách (Sněžné jámy, Labská jáma, Úpské jámy, …). Na některých místech se druhová bohatost spojuje s bohatostí geologickou (např. výchozy vápencových vrstev v Kotelních jámách).

Tyto geologické zvláštnosti Krkonoš však nejsou jedinou příčinou výskytu vzácných druhů. Silné větry a geomorfologická stavba pohoří poskytují rostlinám dobré podmínky pro semenné rozmnožování.

Souhrn výše zmíněných jevů se podílel na stavbě krkonošské květeny. Lze tu nalézt dokonce vzácné endemity arktického typu (např. lomikámen sněžný nebo ostružník morušku). Krkonošskou floru ale netvoří jen endemické zvláštnosti. Její nedílnou součástí jsou společenstva typická pro vrcholová rašeliniště a prameniště, horské louky a nivy, lesy a doly.

Příroda Krkonoš je vystavena sílícímu civilizačnímu tlaku a je jím vážně ohrožena. Proto byla oblast vyhlášena Národním parkem a platí zde určitá omezení, která mají napomoci uchovat jedinečnou krásu Krkonoš i pro další generace.