Moravskoslezské Beskydy se rozkládají na území okresů Frýdek-Místek, Nový Jičín a Valašské Meziříčí. Beskydy jsou nejrozsáhlejším pohořím Západních Karpat na území České republiky. Od roku 1973 jsou chráněnou krajinnou oblastí. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří v ČR je Lysá hora vysoká 1324 metrů. Dalšími nejznámějšími vrcholy Beskyd jsou pověstmi opředený Radhošť (1129 m) se sochou Radegast, Kněhyně (1257 m), Smrk (1276 m), Travný (1203 m) a Malý Smrk (1174 m). Zpřístupnění Beskyd pro turistiku a rekreaci vyvolalo výstavbu mnoha rekreačních objektů, hotelů a chat.

Javorníky jsou pokračováním hřebene stejnojmenného pohoří nacházejícího se na české straně hranice. Nejvyšším vrcholem je Velký Javorník s 1071 metry. Větší část Javorníků leží na slovenské straně. Turisticky nejatraktivnější jsou například Bumbálka nebo Kohútka – Portáš.

Historie

Počátek osídlení oblasti Beskyd sahá až do pravěku. Řadu unikátních dokladů o tom poskytla jeskyně Šipka. V historické době jsou první zmínky o osadách v níže položených oblastech Novojičínska. Většina hradů, měst a obcí, které známe z mapy dodnes vznikla v období 13. století.

Kolonizace vrcholného feudalismu přivedla do kraje osadníky jak českého, tak německého původu. Rozvoj řemesel a obchodu umožnil některým městům vystavět unikátní domy, dodnes dokládající zručnost renesančních a barokních stavitelů. Důraz kladený na víru se odrazil v mnoha slohových a lidových sakrálních stavbách – kostelích, kaplích, Božích mukách, hřbitovních kaplích. Zcela mimořádnými ukázkami řemeslné dovednosti jsou šlechtická sídla, ať již se zachovala ve svém původním rozsahu, nebo se dochovala jako ruiny – Starý Jičín, Hukvaldy, Šostýn.

Počátek trvalého osídlení horské části Beskyd spadá do 17. století. V úzkých údolích při pramenech říček a bystřin byly zakládány nové osady a na svazích a hřebenech hor paseky. V 17. stol. byly založeny téměř všechny horské obce, jak je známe dnes.

Podle Valachů – kolonistů byl pojmenován jeden beskydský region Valašsko. Názvem Valach, Vlach pojmenovali Slované východní Romány, zhruba řečeno dnešní Rumuny. Ti se usidlovali ve vyšších polohách, v lesích, v javořinách, na volných pastvinách nebo na vykácených horských plochách, a to především proto, aby pěstovali „valašský“ dobytek, ovce a kozy. Za to dostávali od feudálních pánů četné výsady a výhody, které neměl poddaný zemědělský lid v nížinách, museli však odevzdávat vrchnosti daň, většinou v naturáliích.

Měli i jakousi samosprávu a mohli nosit zbraň. Když vrchnost poznala jejich odvahu, zmužilost a nebojácnost, používala „věrných Valachů“ k obraně zemských hranic – sbory portášů.

V osmdesátých letech 18. stol. salašnictví i pasekářská kolonizace vrcholily. Lesní hospodářství vzniklo proto, že nastala veliká poptávka po dřevě, vyvolaná rozvojem průmyslového podnikání a stavebnictví. Dřevo, jako výhradní materiál, bylo využíváno k výrobě všeho potřebného v domácnosti i v hospodářství.

Až 18. a zejména 19. století začalo zdůrazňovat rozdíly mezi těmi, kteří jsou

původu německého a tudíž mají výsadu vzdělání, možnosti přístupu k řemeslu, obchodu, podnikání a původu českého, který není rozhodně výhodou při vstupu do života. Často neurovnané národnostní poměry vyvrcholily v některých lokalitách zejména ve městské správě před 1. i před 2. světovou válkou.

Tato situace nebyla tak zřejmá v menších řemeslnických městech s převahou obyvatelstva českého původu – Kopřivnice, Štramberk, Příbor, Brušperk, Frýdlant, Místek, jako v průmyslových centrech – Fulnek, Nový Jičín, Frýdek.

Období bezprostředně po skončení 2. svět. války se stalo na celém území dobou mnohdy až extrémních změn ve složení obyvatel měst, z nichž mnohá byla znovu osídlena. 

Živočišstvo

Ve vývoji a celkovém složení populací jednotlivých druhů zvěře na území Baskyd sehrál nejdůležitější úlohu člověk. Intenzívním mýcením lesů redukoval především životní prostředí lesních druhů, rozvojem zemědělské výroby naopak pomáhal v šíření druhů stepních. Neméně důležitou úlohu sehrál rovněž mimořádně intenzívní lov některých původních, zejména větších druhů zvěře. Jako první vymizely původní velké šelmy. Poslední medvěd byl zastřelen v r. 1893 na Čeladné, poslední vlk v r. 1914 a zhruba ve stejné době byli vybiti i původní beskydští rysové.

Současné složení fauny je velmi pestré, což je mimo již uváděné intenzívní antropologické vlivy výslednicí dlouho trvajících vývojových pochodů probíhajících od třetihor až do současnosti. Zejména geografická poloha v bezprostřední blízkosti Moravské brány, jež měla zejména pro migraci živočichů v minulosti mimořádný význam, i velká různorodost ekologických podmínek způsobily, že kromě běžných kosmopolitních druhů vyskytujících se téměř po celém světě se tu vyskytují i druhy, jejichž těžiště rozšíření je zcela mimo naše území, a v neposlední řadě i ty druhy představující u nás vzácné zbytky (relikty) z doby předledové i zbytky zvířeny z dob ledových, tzv. glaciální relikty.

K třetihorním reliktům patří např. střevlík Abax Schüppeli. Z obojživelníků je možno setkat se s karpatským endemitem čolkem karpatským, vzácněji se vyskytuje i čolek velký, zejména v nižších polohách Vsetínských vrchů. Významnou složku fauny dosud odborně málo prozkoumaného pseudokrasu Beskyd tvoří chráněné druhy netopýrů, jako netopýr velký, netopýr vousatý i nejnápadnější netopýr dlouhouchý.

Známá je i druhová bohatost ryb, podmíněná přítomností všech čtyř rybích pásem, tzn. pstruhového, lipanového, parmového a cejnového, existencí větších i menších vodních nádrží i poměrně malým stupněm znečištění toků.

Z třídy ptáků je nutno na prvním místě uvést dravce a sovy. Je to především vzácně hnízdící včelojed lesní a ostříž lesní. Z dravců, kteří ještě před nedávnem v oblasti hnízdili, je to především sokol stěhovavý, vyskytující se dnes podobně jako orel křiklavý a orel skalní vzácně na přeletu.

Ze sov je nejčastěji pozorován puštík obecný a sýček obecný. Ostatní druhy, jako kalous ušatý, sýc rousný, a zejména výr velký, jsou pozorovány mnohem vzácněji. Z ostatních druhů zasluhuje pozornost ledňáček říční, skorec vodní, strakapúd bělohřbetý, křivka obecná i v poslední době zdárně hnízdící čáp černý.

Z lovných ptáků stojí za zmínku neustále se zmenšující stavy tetřeva hlušce, jeřábka lesního i velmi vzácný výskyt tetřívka obecného.

Typickým obyvatelem hlubokých horských lesů, především Moravskoslezských Beskyd, je jelen evropský, jehož stavy stále vzrůstají. Na celém území se objevují migrující tlupy divokých prasat. Ze savců drobný plch zahradní i větší plch lesní patří k vzácným východním prvkům naší fauny. Rejsek alpský je pak považován za vývojově nejstaršího živočicha u nás vůbec.

Rostlinstvo

Současné rostlinstvo Beskyd je výsledkem dlouhodobého vývoje. Působení člověka se projevilo zejména na typech a druhovém složení lesů. Přirozené porosty se dochovaly pouze na několika málo místech, jedná se o bučiny, dubiny a původní smrkové lesy. Většina lesních porostů jsou vysázené smrkové monokultury.

Z bylin se zde vyskytují převážně trávy, několik druhů svízele, šalvěj lepkavá a přeslička lesní. Na náplavech okolo potoků a říček se rozkládají luhy a olšiny. Dřeviny zde zastupuje vlhkomilná olše lepkavá a jasan ztepilý. Byliny jsou zastoupeny blatouchem bahenním, později rozkvétá kuklík a netýkavka nedůtklivá.

Nejrozšířenějším lesním typem v oblasti jsou květnaté bučiny, které se rozkládají od pahorkatin až do vyšších poloh. Vedle buku lesního, který je hlavní a převažující dřevinou, se zde objevují jedle bělokorá, klen a ve vyšších polohách je doplňuje smrk ztepilý. Vedle těchto druhů se zde vyskytují i poklady beskydské květeny jako je střevíčník pantoflíček. Jeho výskyt je velmi řídký a je vázán na dostatek vápníku v půdě. Mezi další chráněné rostliny patří lilie zlatohlavá, mečík střechovitý a měsíčnice vytrvalá.

Ve vyšších polohách se rozkládají bikové bučiny. Byliny zde zastupují zejména trávy, mezi nimi převládá bika lesní, třtina chloupkatá a bika bílá. V nižších polohách jsou doplněny jeřábem a břízou bradavičnatou. Z bylin jsou zastoupeny opět trávy, mezi kterými převládá bika lesní a třtina chloupkatá. Dále zde roste sedmikvítek obecný, hojně jsou rozšířeny mechy a z nich hlavně rašeliník. V některých místech tvoří rozsáhlé porosty borůvka brusnice, skýtající bohatou úrodu téměř každý rok.

Louky jsou většinou druhotného původu a svým složením odpovídají požadavkům dnešní zemědělské výroby. Na místech, kde se zachovaly původní porosty, nebo místech, která jsou pro značné podmáčení nevhodná pro zemědělskou výrobu, se zachovala celá řada vzácných rostlin, které jsou zákonem chráněny. Z rostlin, které si zaslouží největší pozornost, jsou to vstavačovité, vstavač mužský, vstavač bledý, vstavač plamatý, prstnatec májový, pětiprstka obecná, vemeník dvoulistý a na silně zamokřených místech se vyskytující kruštík bahenní, kruštík širolistý a bradáček vejčitý. Ve vyšších polohách se místy vyskytuje hořec tolitový. Na rašeliništích a silně podmáčených místech roste ďáblík bahenní, lákající svým květem člověka do močálu a rosnatka okrouhlolistá, která svými pro hmyz přitažlivými lístky je jednou z mála „masožravých“ rostlin naší květeny.